František Xaver Halaš: Baziliky, kostely a kaple Říma

Není badatelskou ctižádostí tento průvodce, ale je výsledkem víceletých opakovaných návratů, stále hlubšího opojení vším, s čím jsem se setkával. Tisíce snímků, zvědavé ověřování a určitá umanutost a uhranutí vším, chuť chápat a vidět spatřené. Zvolna jsem např. zjišťoval, že Řím zas tak moc barokní není, že krom známých skvostů a paláců, jsou právě mn. kostely plny děl těch, kt. se nechali ovlivnit Michalangelovou novostí stylu, odvrátili se od už unavené kostýmované renesance a ponoukli Řím ku větší živoucnosti. To zaujalo, pozornost na ně soustředím víc. Barokních průčelí kostelů potkáte mnoho, většinou z travertýnu (česky pěnovec). Za nimi se často skrývá podoba prostoru epochy předešlé včetně maleb. Takových je Město skutečně plné, potěšením je to zjišťovat. Dotekem nesmrtelnosti až srdeční je také setkání s apsidálními mosaikami: Neskutečně skutečné. Ale v každém kostele nějaký stavitelský klenot či detail objevíte, ikonu či plátno, přítomnost prvních křesťanů a mučedníků, nebo současníky, jako když ve čtvrti Pigna se místní večer s čirou srdečností setkávají ke mši. Ač nemnoho, je jich chiesina plná.